čtvrtek 29. června 2017

LES HOIA-BACIU, RUMUNSKO





Les Hoia-Baciu, Rumunsko - TRANSYLVÁNSKÝ LES HRŮZY


Hoia Baciu je pochmurným místem, kde už se mnoho lidí beze stopy navždy ztratilo. To ale není všechno. Svědci tvrdí, že nad korunami stromů spatřili neznámé objekty, mezi bizarně pokroucenými kmeny stromů se čas od času potulují přízračné postavy. Podle legend tu prý straší, objevují se duchové mrtvých a řádí tu démoni. Ten, kdo sem vstoupí, může hovořit o štěstí, když se vůbec dostane zpět. Jsou to všechno jen legendy a výmysly ustrašených venkovanů, anebo se zde skutečně skrývá něco, co ani moderní věda dosud nedokáže vysvětlit?
Legendami opředený les Hoia Baciu najdeme v rumunské Transylvánii nedaleko města Kluž. Jde o území, do kterého se místní lidé už po staletí bojí vstoupit. V hustém porostu prý mají svá sídla démoni, ohniví draci i baziliškové. Všechny tyto démonické entity jsou prý odpovědné za nebezpečí, které zde na člověka číhá. Tímto rizikem je fakt, že už mnoho odvážlivců, kteří nedbali varování a vydali se do temného valu stromů a keřů, se už zpět do civilizace nikdy nevrátilo.
Mezi místními obyvateli koluje řada historek o nešťastnících, kteří v lese zmizeli beze stopy. Velmi citovaný je například příběh o skupině partyzánů, která se v háji v průběhu druhé světové války ukryla před pronásledováním. Hledat je do houštin se vypravilo komando dobře vycvičené a vyzbrojené policie. Jenže ani partyzány ani policisty už nikdo více nespatřil.

 V roce 1972 zabloudila do lesa pětiletá Cosmina. Když se neukázala ani druhého dne, rozhodli se vesničané, že ji půjdou hledat. V ten moment se hledaná vynořila z podrostu. Dívka byla naprosto zdravá, během dvou dnů v lese však zestárla minimálně o pět roků. Přivolaný lékař, když děvče prohlížel, konstatoval, že tělesný vývoj odpovídá ne pěti, ale nejméně deseti letům. Vysvětlit, co se s ní dělo, ale dívka nedokázala. Na dobu pobytu v záhadném háji úplně ztratila paměť.
Jen o měsíc později vstoupila do Hoia Baciu další žena. Přestože tu pobyla jen několik málo hodin, objevily se i u ní symptomy ztráty paměti a na svůj pobyt v lese si vůbec nevzpomínala. Navíc v dlani třímala jakousi minci, kterou při vstupu u sebe prokazatelně neměla. Peníz vyhlížel jako nový, historikové ale při jeho spatření užasli. Jednalo se totiž o platidlo, jaké se naposledy používalo v polovině 15. století.
Nevysvětlená zmizení ale nejsou jediným fascinujícím fenoménem, kterým se les Hoia Baciu proslavil. Dalším dosud neobjasněným úkazem je velmi častá přítomnost neznámých létajících objektů. V minulosti je lidé považovali za ohnivé draky či čerty, dnes se hovoří o UFO a mimozemšťanech. To ale neznamená, že jsme se vyřešení této hádanky nějak přiblížili. Víme stejně málo jako vesničané před několika staletími.


Právě neidentifikovatelné létající objekty les Hoia Baciu v moderní době proslavily. Stalo se tak zásluhou vojenského technika Emila Barney. Dne 18. srpna roku 1968 trávil spolu s několika přáteli dovolenou na okraji záhadné oblasti. Okolo poledne spatřili, jak nad koruny stromů vystoupal jakýsi prapodivný stroj. Něco podobného nikdo z kamarádů ještě neviděl. Emil proto duchapřítomně popadl fotoaparát a tajemný úkaz vyfotografoval. Podařilo se mu pořídit celkem tři snímky útvaru, který se naštěstí nepohyboval příliš rychle. Fotografie v krátké době doslova oblétly svět. Bohužel letečtí experti ze západu ani z východu nedokázali určit, co na nich vlastně je.
Od té doby byla podobných snímků pořízena řada. Někdy se dokonce podaří zachytit ne jeden, ale celou formaci podivných letounů nejrůznějších tvarů. O co ale jde, to doposud nikdo nezjistil. Mnoho odborníků se proto domnívá, že kdesi v hloubi lesa se nachází tajná letecká základna mimozemšťanů. Nasvědčovala by tomu výrazná magnetická anomálie nacházející se v hloubi lesa. Ani detailní satelitní snímky však zatím existenci takové základny nepotvrdily.
Co se ale potvrdit podařilo, to je fakt, že uprostřed lesa platí poněkud odlišné fyzikální zákony, než na jaké jsme běžně zvyklí. Lidé, kteří se do prokletého lesa odvážili vstoupit, svorně udávají, že je na některých místech začala silně bolet hlava, rozostřovalo se jim vidění, pociťovali obrovskou žízeň a únavu a mnozí udávali, že měli co dělat, aby neomdleli. Na tělech některých osob se také objevily bolestivé rány připomínající popáleniny. Bylo to o to záhadnější, že prokazatelně nepřišli do styku s ohněm ani s nějakým zářením. Na tyto odlišné přírodní síly reaguje pochopitelně i vegetace. Na některých místech jsou kmeny stromů bizarně pokroucené. Právě v jejich blízkosti se vstoupivší lidé cítí nejhůře. Co ale tyto jevy způsobuje, to je opět otevřená otázka. Právě příčina záhadného zmrzačení stromů přiměla před časem rumunského biologa Alexandra Sifta k detailnímu průzkumu. Vybaven moderní technikou se odhodlal vstoupit do záhadami opředeného lesa. Zjistit příčinu rostlinných deformací se mu sice nepodařilo, zato odhalil něco jiného. Jak vstupoval hlouběji a hlouběji do hustého porostu, všiml si, že se okolo něho začínají pohybovat jakési stíny. Muž proto neváhal a tyto útvary se pokusil vyfotografovat. To, co se na snímcích objevilo, připomínalo jakési duchovité lidské postavy. S největší pravděpodobností šlo o bludné aury osob, které v tomto lese zahynuly.


Ještě tajemnějším fenoménem, který Alexandru Sift několikrát v lese pozoroval, je výskyt čehosi, co sám nazval černou mlhou. Jedná se prý o úkaz, kdy se před návštěvníkem lesa náhle objeví jakýsi tmavý závoj připomínající černou mlhovitou kouli. Z ní se někdy na příchozího dívají zlé, nelidské, zelené oči. Působí to prý velice strašidelně, když se ale člověk nezalekne a vykročí směle vpřed, vše se po několika okamžicích rozplyne a zmizí. Doslova to dělá dojem, jako by šlo o nějaký hologram mající za úkol případné návštěvníky odradit od vstupu do vnitřních částí hvozdu.
Alexandr Sift narazil i na další pozoruhodný fenomén. Na několika místech si všiml černých kruhovitých skvrn uprostřed bujné zeleně. Nejprve se domníval, že zde někdo přednedávnem rozdělával oheň. Když si ale biolog tato místa prohlédl blíže, okamžitě pochopil, že se v žádném případě nejedná o stopy ohně. Uvnitř se nenacházel ani jediný zuhelnatělý úlomek a ani rostliny okolo nebyly opáleny a začazeny. Daleko více to vypadalo, jako by kdosi tato místa polil nějakou silnou kyselinou, například kyselinou sírovou. Jenže tmavých útvarů zde bylo takové množství, že by dotyčnému na jejich vytvoření nestačil ani několikasetlitrový barel. O co tedy šlo, to zůstává stejně jako v ostatních případech záhadou.


Zdálo by se, že les Hoia Baciu je takovým tajemstvím, že je na něj i moderní věda zatím krátká. Přesto ale existuje jedna teorie, která by mohla takřka všechny záhadné fenomény poměrně elegantně vysvětlit. V oblasti legendárního hvozdu se podle všeho nachází hned několik extrémně silných pramenů zemské energie. Silné energetické gejzíry deformují vegetaci a nutí stromy růst do neobyčejných, pokroucených tvarů. Zemská síla současně patrně napájí i bludné aury, které se tak nemusí rozpadat, ale bloudí po celém pozemku. Rovněž ocitne-li se člověk v blízkosti takového silového pramene, je jeho tělo vyvěrající energií natolik ovlivněno, že se to navenek projevuje bolestmi hlavy, závratěmi a dalšími příznaky. Poblíž takových silných vývěrů energie se mohou také samovolně otevírat přestupové brány do paralelních světů anebo časoprostorové víry. Tím by bylo vysvětleno mizení a opětné objevování některých lidí. Zvláštní kapitolou pak zůstává častý výskyt UFO a dalších létajících objektů. Zde připadá v úvahu dvojí možnost. Buď se může jednat o energeticky nabité shluky plazmy, podobné kulovému blesku, anebo skutečně o mimozemské létající stroje. Z mnoha jiných míst je totiž doloženo, že právě lokality se silným energetickým zdrojem si neznámé létající stroje s oblibou vybírají jako místa přistání.
Snad se někdy v budoucnu podaří podrobit les Hoia Baciu nějakému detailnímu průzkumu. Do té doby však zůstává lokalitou, kterou je radno v zájmu vlastní bezpečnosti raději obloukem obejít.



V bezpečí nejsou ani ti, kteří se nakonec zpět vrátili. I je může postihnout cosi neuvěřitelného. V polovině 60. let minulého století se například do prokletého lesa vydal dvacetiletý Stelian Petrescu. Když se po čtyřech dnech opět objevil, jako by to ani nebyl on. Měl dlouhé vlasy i vousy, jako kdyby zde strávil minimálně rok. Navíc byl silně popálený a jeho oděv byl zcela zničený. Na dotaz, co se mu přihodilo, nebyl schopen odpovědět a stále si jen pobrukoval jakousi podivnou melodii. Psychologové, kteří ho prohlíželi, nakonec konstatovali, že mladík utrpěl nějaký silný psychický šok a částečnou ztrátu paměti.


1 komentář:

  1. Objevte eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde 1,000,000y klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Přidejte se k úspěšným - Spojte se s více než 4,000,000 investorů a obchodníků ze 170 zemí

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat